Můj příběh s OSMIČKOU

Moje DOLNÍ PRAVÁ OSMIČKA..

Pokud zub lze zachránit a člověk si to přeje, jsem zastáncem ponechat vlastní zub.
Navíc – každý zub nese kromě svého místa na energetických drahách, taky psychický odkaz.

V mozku se dle Dr. Hamera vytváří centra konfliktu při prožívání určitých náročných

situací v životě. A při dlouhodobém působení mohou mít vliv na tělo,

orgánové soustavy a jeho části.

Ale taktéž má naše tělo neuvěřitelnou schopnost regenerace, pokud mu vytvoříme

podmínky, dáme pozornost a čas.

Setkala jsem se s lidmi, kteří byli jasně rozhodnutí, že zdravý zub půjde ven. Preventivně.
Jenom proto, že je to osmička. Povědomí, že jsou to potencioncionální „potížisti“, způsobuje, že se automaticky
nechávají extrahovat (VYTRHNOUT). Někdy je to opodstatněné, někdy ne.

CO KDYŽ POTÍŽISTOU NEBUDE??

A třeba stojí za to ponechat zub do doby, než splní všechny své funkce a poslání…?

Taky jsem se setkala u klientů s přáním, abych zachraňovala zub, který bych i já nechala odstranit…
Pokud to lze a neohrozí to zdraví, jsem otevřená přání respektovat.

Je ovšem nutné o poslední zub v řadě pečovat ještě víc než o ostatní.

Dle mého vnímání a různých zajímavých zdrojů – například Michelle Caffin „Co o nás prozrazují zuby“
DOLNÍ ČELIST představuje naši realitu, život v hmotném světě. Náš vztah s vnějším prostředím.
ČELISTNÍ KLOUB, který spojuje dolní čelist s horní čelistí díky vazivovému disku, svalům, šlachám, fasciím atd.

A je nejpohyblivějším a zřejmě nejpoužívanějším kloubem v těle. Tak může představovat kloub a dolní čelist naši variabilní realitu.

Rozhodujeme se každý den mnohokrát a tvoříme si další život v každé vteřině.

A ZÁLEŽÍ NA TOM, JAK SE U TVORBY CÍTÍME.

A to taky ovlivňuje naši spokojenost a pohodu v životě.
Pohybujeme se v cyklech a je užitečné jim naslouchat.
Komunikace horní a dolní čelisti je velmi zajímavá. O tom však později.

Ztotožnila jsem se s informací, že pravá dolní osmička má souvislost s nacházením

svého místa v hmotném světě.

Proto se osmička prořezává ve chvíli, kdy má člověk skompletovanou energii,

aby zub vyrostl. Takže nás osmičky mohou naučit snad nejvíce. Tím, že rostou spravidla

poslední, mají různé polohy atd.

A teď můj příběh:

Bydlela jsem ve starém domečku, který jsem s láskou a v nadšeném tvoření nechala na základě vlastních nápadů rekonstruovat. Milovala jsem místo i dům. A potkala nového partnera.

Pár let jsme pak dům a zahrádku zvelebovali. Byla jsem jako partnerka šťastná, v milovaném domě.

Takže se moje OSMIČKA vyklubala celá. Jenom za ní zůstala mohutná dáseň.

Náš život s partnerem, jako v mnohých vztazích, obnášel vzlety i pády. A kyž pády začali převažovat, vztah se otřásal v základech.

Když jsme se s partnerem rozešli, bydlela jsem v domečku sama. Děti odešli z domu a mne již přestávalo bavit se o dům starat.

Začalo mne zatěžovat cokoliv nechat opravovat a nechtělo se mi již tvořit. Dostala jsem se do módu udržování, ale bez radosti,

investice do oprav byli nekonečné. V domě se neustále objevovala slabá místa. a já jsem stagnovala.

Moje osmička taky.

V tom období jsem začala hodně cestovat, Volaly mne dálky. Jezdila jsem i do meditačních center a na procesy do Indie, kde jsem se učila pro Evropanku neuvěřitelné věci. Pár měsíců sloužil domeček k setkávání lidí a organizaci programů. Takže jsem nacházela smysl ještě v domě zůstat. Bylo to pro mne úžasné období. O tom třeba někdy jindy.

Poslední kapkou pro mé rozhodnutí odejít z domu, byla oprava terasy.

Našla jsem člověka, který byl pracovně velice šikovný, ale bylo s ním velmi těžké se
domlouvat na čase, v domluvách byl nespolehlivý, takže se práce táhly.
Když zakázku konečně dokončil, neodvezl zbytky starého materiálu – co mi slíbil a já měla další starost.

Čím víc jsem já byla rozladěná, tím víc jsem si přitahovala nepříjemné situace…

Toto období vnímám jako zásadní pro stav mé osmičky:

ČASTO JSEM SE ZLOBILA, když řemeslník nedodržel termíny. Byla jsem ve stresu.

A bylo pro mne dost náročné ladit nové termíny s mojí prací a povoláním.

Na Vánoce jsem dozrála k rozhodnutí z domu skutečně odejít. A prožít změnu.

Toužila jsem zažívat různorodost a z údolí se přestěhovat na místo s výhledem.

A plnit si své sny.

Domluvila jsem se s realitkou a proces začal. I můj vnitřní.

Dostala jsem se do fáze života razantního ukončení starého a začátku nového.

A osmička mne doprovázela..

S kolegou jsme na prohlídce na rentgenu zjistili, že pod dásní se vytvořil kaz a byl i v oblasti kořene. Takže jsem souhlasila s vytrženám zubu a VNÍMALA JSEM EXTRAKCI ZUBU JAKO RITUÁL UKONČENÍ STARÉHO A VSTUP DO NOVÉHO ŽIVOTA, KDYŽ DŮM OPUSTÍM.
Zákrok proběhl hladce, kolega mi do rány vložil kolagen na potencování hojení..
ale moje tělo nesneslo nic cizího..

a navíc se mi otevřeli všechny pocity smutku a emoce strachu ohledně opuštění domu.
V místě se začal vytvářet zánět a otok. Takový jsem viděla naposledy na stážích, na fakultě vysoké školy.
A to stejné mi sdělil kolega, který mne jel zachraňovat v sobotu do ordinace poté, co viděl
moji aktuální fotku…děkuji, děkuji

Pár dní trvalo, než jsem se z toho dostala.

Procházela jsem si léčením i ATB, homeopatikami, frekvenčním léčením a hluboce prožila loučení. Takže prožitky s osmičkou mi pomohly se zpomalit, dostat se hluboko dovnitř. Odložit stres, rozpustit hněv. Odpustit sobě, řemeslníkovi a převzít zodpovědnost za vše, co se mi v životě děje. Naslouchat svým potřebám, dovolit si naplno plakat, nechat si čas, spát a uvolnit vše staré a NADECHNOUT SE. A být VDĚČNA. Od té doby jsem věděla, že vše je správně a cítila volnost. Bylo mi jedno, KDY se dům prodá, věděla jsem, že vše bude načasované s nejvyšší moudrostí a že moje DUŠE ví..

V červnu se dům prodal a já vstoupila do dalších životních příběhů, dobrodružství, radostí, i zkoušek.
A vystoupení z komfortní zóny. Uvědomila jsem si, jak moc jsem potřebovala vnější změnu, která následovala ty vnitřní. Ucítila jsem nový, svěží „vzduch“ s nadcházející změnou a zase jsem začala cítit vzrušení že života. Cítila jsem tah a volání těch budoucích prožitků. Bez koule na noze, kterou bezesporu v té době dům pro mne byl. Rozum to nebral, lidé kolem si často mysleli, že jsem se pomátla..ale někteří rozumí.
Ale to je již jiný příběh.