Kazy kazy kazy

Jenom při čtení tohoto slova Vám vystupuje studený pot?
Člověk si hned představí zvuk zubní „vrtačky“ a jediný způsob řešení-preparace („odvrtání“) a výplň zubu.
A při takové návštěvě si možná říkáme… ode dneška se budu víc starat.. jsme zvyklí na potřebu čištění, někteří vidí souvislost se stravováním, ale co když je souvislost tvorby kazu v zubu ještě jiná?

PSYCHOSOMATICKÝ POHLED VZNIKU KAZU:

Když „ztrácíme pevnou půdu pod nohama“, pociťujeme emoce a pocit bezmoci…zklamání..Když se nemůžeme vyjádřit, když je toho na nás MOC a my jsme vyčerpaní a nejde „TO“ z pusy ven…Říká Vám to něco?

Nedávno jsem měla takový vhled díky situaci na ulici.
Rozplakané dítě se zalykalo pláčem a odmítalo někam s maminkou jít.

Určitě maminka potřebovala třeba něco stihnout a měla nějaký plán.
Ale dítě evidentně nechtělo slyšet její argumenty… mělo svoji představu – a protože máme blízko ordinace dětské hřiště, tuším, „odkud vítr vál“…V žádném případě neodsuzuji maminku. Jenom výsledek byl:

VZALA DÍTĚ NA RUCE A ROZČILENĚ HO NESLA PRYČ – TAM, KAM POTŘEBOVALA…
Dělá to s vámi něco? Pokud jste maminka, určitě chápete mámu, (já jsem taky kdysi v pocitu nedostatku času – především ráno cestou do školky – taky občas ztrácela nervy…)

A teď se pojďme podívat z hlediska dítěte:

protože nás možná taky takhle někdo odnášel, kam potřeboval – proti naší vůli…Dítě si je vědomé toho, že dospělý je velký a ono je malé. Dospělý je silnější a když dítě někdo zvedne, ono s tím nic neudělá.

No, ale většinou je dítě i dospělý v emocích. Dospělý – díky podobným zkušenostem z dětství a zároveň vědomím převahy.. a dítě – dostává se do pocitu BEZMOCNOSTI. Není schopné dát pocity do slov – protože mozek na to ještě není vyvinutý – v malém věku je mozek naladěný přirozeně na jinou frekvenci (THETA – KDE děti směšují IMAGINACI s REALNÝM SVĚTEM..) Dospělý je ve většině času v naší civilizaci ve stavu aktivní BETA – Je to stav normálního myšlení při běžných aktivitách, ve vysoké Betě vzniká v těle stres, neklid, napětí. Dlouhodobé stavy v této hladině vedou k úzkostem, nemocem a vyčerpání.

…ale CO KDYBY – třeba by stačilo málo: UZNAT dítěti, že má právo být rozhněvané, že MÁ PRÁVO CHTÍT NĚCO JINÉHO.

Třeba:

Ty jsi si chtěla (chtěl) ještě hrát, že? A hněváš se, že potřebujeme odejít, že? atd. Možná potřebuje UZNÁNÍ, POCHOPENÍ, PŘIJETÍ a spolupatřičnost v těžké situaci, podporu.

Místo opozice, snahu o spolupráci.

Není to asi úplně jednoduché dovolit dítěti prožít a doprožít emoci, ale když se ta emoce PROŽIJE KOMPLET CELÁ, MŮŽE ODEJÍT A NEUKLÁDÁ SE V TĚLE. A třeba – NEMUSÍ DOJÍT K TVORBĚ KAZŮ.